Po osmi letech vývoje vydala organizace World Wide Web Consortium finální verzi specifikace jazyka, či též formátu, HTML 5.0. De facto tímto krokem stanovila nový standard pro vývojáře. Specifikace HTML 5 má nyní podobu W3C Recommendation, jíž proces definic a úprav končí.
Akceptací jazyka HTML 5 podle zástupců organizace W3C končí éra statického webu. Vývojáři dostávají do rukou nástroj pro tvorbu >>bohatých<< aplikací, jež prováží obsah s mobilními a cloudovými technologiemi. Doposud pro jejich návrh i provoz museli pracovat povětšinou se zásuvnými moduly, které by nativní specifikace HTML měla v podstatě nahradit.
Vývojáři využívají část kódu HTML 5 již několik let, ale teprve jeho nynější aktualizace, tj. W3C Recommendation, jim zaručuje, že jejich programy budou kompatibilní i do budoucna. Právě otázku interoperability pokládají zástupci W3C za klíčovou pro zachování jednotnosti webového prostředí.
První verze jazyka HTML spatřila světlo světa v roce 1989. Navrhl ji britský fyzik Tim Berners-Lee, dnešní ředitel organizace W3C a spolutvůrce prostředí WWW. Původní HTML v podstatě propojovalo a formátovalo textové materiály.
Finální doporučení či standard HTML 5 tvoří 1370 stran obsahu. Mezi hlavní změny patří obsluha multimediálního obsahu a aplikací, která nevyžaduje zásuvné moduly v prohlížečích, tzv. Plug-iny. Pracuje rovněž se škálovatelnou vektorovou grafikou SVG nebo matematickými anotacemi MathML.
Ideologicky se návrh HTML 5 řídí sloganem: „write-once, run-anywhere“. V něm je obsažena myšlenka vnitřní multiplaformnosti, kterou neomezují, resp. neměly by omezovat, hardwarové nebo softwarové specifikace. Podle informací analytické firmy VisionMobile aktuálně programuje v HTML 42 procent vývojářů mobilních aplikací.
Organizace W3C dále pracuje na konceptu zvaném Open Web Platform. Ten má do budoucna představovat širší sadu standardů pro tvorbu platformou neomezených, čili neutrálních, on-line aplikací. Mimo něj se organizace věnuje i vývoji specifikací pro komunikaci v reálném čase nebo elektronické platby.
