Naše civilizace někdy působí dojmem, že to, o co tu opravdu jde, je porážka nepřátel, překonání všech překážek a umístění se na první pozici – v byznysu, ve sportu, ve škole. Dětem je už od útlého mládí vštěpováno, že smysl má jen vítězství (a cokoli horšího než třetí místo je debakl), o tomtéž se nás snaží přesvědčit média v nekonečné honbě za vítězstvími a za vítězi. Ano, jistě, vítězství je sexy. Ale ta honba za vítězstvím je nesmyslná, škodlivá a – pardon – neuvěřitelně pitomá.
V reálném životě jsou vítězství nepodstatná. Soubojů se odehrává příliš mnoho, samotná definice vítězství je mnohdy mlhavá a soutěžní disciplíny jsou vytvořeny uměle (byť lze namítnout, že některé z nich už mají dlouhou historii). Milovníci soutěží – a také lidé z byznysu – si definují nové a nové kategorie, v nichž se sami mohou stát vítězi; objektivní zhodnocení bývá přitom takřka nemožné a často ani nedává smysl. Nevadí. Pokud jde o byznys, rozumný zákazník se stejně nakonec rozhoduje na základě vlastních požadavků, v rámci vlastních kategorií a vlastních seznamů vítězů a poražených.
Mnozí umělci byli za svého života nepochopeni a až po smrti se dočkali uznání. Mnoho produktů a technologií – nejen v oblasti IT – se neprosadilo navzdory tomu, že byly technicky vyspělejší než ty konkurenční (vítězné). Je třeba to všechno odepsat ve prospěch „oficiálně“ uznaných vítězů? U kolika z produktů či služeb vás zajímá, jestli má jejich výrobce auru vítěze? Neoceníte spíš fakt, že prostě jen efektivně vyřeší váš problém?
Abychom si rozuměli: Nemám nic proti soupeření, nepropaguji průměrnost. A pochopitelně mi naprosto nevadí něčí vítězství. Vadí mi jen ta posedlost. Ten zvláštně pokřivený obraz reality, ve kterém je důležité pouze vítězství. U jakékoli lidské aktivity se tak k faktoru strachu z prohry u mnohých lidí přidává obava z toho, že nedosáhnou na vítězství. Ztrácejí chuť se do něčeho pustit, pokud je šance na první pozici příliš nízká. Považuji to za zbytečné plýtvání lidskými schopnostmi – kvůli strachu, který je naprosto zbytečný.
Petr Mandík, editor BusinessIT.cz
(PS: Uznávám, že napsat první úvodník právě na toto téma může svádět k různým úvahám. Magazín BusinessIT.cz je ale zcela novým typem IT média, takže ve své kategorii může být jedině vítězem :). Tedy – pokud je to snad pro někoho důležité. Pro nás v redakci je důležité být tak dobří, aby vám stálo za to nás číst.)
