AI gigatovárny v EU nemusejí přinést žádoucí výsledky

Plánované evropské AI gigatovárny mohou podle CEPS prohloubit závislost EU na čipech a softwaru Nvidia. Bruegel doporučuje čipovou suverenitu stavět na nepostradatelnosti, ne naprosté soběstačnosti.

Evropská unie chce budovat AI továrny a ještě větší gigatovárny, které mají posílit výpočetní kapacity pro umělou inteligenci. Plán ale naráží na rozpor s ambicemi evropské čipové politiky: podle analýz CEPS se zamýšlená infrastruktura téměř výhradně opírá o čipy společnosti Nvidia. Evropské servery tak mohou stát na evropském území, jejich klíčová technologie však zůstane závislá na jednom americkém dodavateli.

Andrea Renda a Nicoleta Kyosovska z think-tanku CEPS odhadují, že jedna AI továrna může potřebovat až 25 000 pokročilých čipů. Gigatovárna pak nejméně 100 000 kusů. Jde o zařízení určená pro trénování a provozování pokročilých modelů AI, jejichž výstavba vyžaduje vedle čipů také rozsáhlé dodávky elektřiny, sítě a specializovaný software.

Právě koncentrace dodávek představuje problém. CEPS upozorňuje na riziko „pasti závislosti na Nvidii“. Pokud evropské projekty nakoupí velké množství hardwaru od jediného výrobce, nezískají tím automaticky technologickou suverenitu. Budou sice provozovat kapacitu v Evropě a pod evropskou jurisdikcí, avšak jejich schopnost ji rozšiřovat, opravovat či modernizovat bude záviset na zahraniční firmě a jejím dodavatelském řetězci.

Nejde jen o čipy, ale i o software CUDA

Závislost podle CEPS nevzniká pouze nákupem grafických procesorů. Nvidia kolem svého hardwaru vybudovala rozsáhlý softwarový ekosystém CUDA, který se používá pro programování a optimalizaci AI výpočtů. Jde o proprietární vrstvu. Aplikace, modely a pracovní postupy vytvořené pro CUDA se mohou jen obtížně převádět na hardware jiných výrobců.

Takový technologický lock-in by mohl zkomplikovat snahu evropských provozovatelů vybírat v budoucnu mezi více dodavateli. Zároveň by omezil prostor pro výrobce alternativních akcelerátorů, včetně evropských hráčů. CEPS proto doporučuje, aby EU při stavbě AI infrastruktury podporovala otevřené softwarové nástroje a dodávky GPU od více výrobců, místo aby se standardem stal jediný proprietární ekosystém.

Výběr lokality a architektury továren tak není jen provozní otázkou: Rozhoduje o tom, kdo bude v dalších letech kontrolovat podstatnou část evropských AI kapacit. Špatně navržené projekty mohou podle autorů skončit jako drahá infrastruktura bez odpovídajícího inovačního přínosu, pokud kolem nich nevznikne výzkum, průmyslové využití, skupiny kvalifikovaných lidí a dostupná energie.

Čipová politika nemá mířit na úplnou soběstačnost

Podobný problém řeší i analýza Bruegelu k připravované další etapě evropské čipové strategie. Její autoři Niclas Poitiers a Tillman Schenk varují před snahou dosáhnout soběstačnosti v celém čipovém řetězci. Takový cíl by podle nich opakoval hlavní chybu dosavadního Chips Act: Evropa nemůže realisticky ovládnout všechny vrstvy globálního polovodičového průmyslu.

Místo toho navrhují usilovat o suverenitu skrze nepostradatelnost. EU by se měla soustředit na vstupy, know-how nebo úzká místa v dodavatelském řetězci, která ostatní hráči nedokážou snadno obejít. V éře AI to znamená propojit podporu výroby čipů s vlastními technologickými schopnostmi, otevřenými standardy a poptávkou evropských zákazníků.

AI gigatovárny mohou evropským firmám a výzkumníkům nabídnout potřebný výpočetní výkon. Samotná výstavba datových center ale AI suverenitu nezajistí. Pokud budou veřejně podporované kapacity závislé na jediném dodavateli hardwaru i softwaru, může EU současně financovat rozvoj AI a prohlubovat slabinu, kterou se její čipová politika snaží odstranit.