Chytrý mobilní telefon Apple iPhone 5 využívá karty SIM formátu nano. Podle komentátorů věnujících se telekomunikačnímu průmyslu jde o pravděpodobně poslední krok v jejich evoluci. Příště bude standard GSM nebo jeho následovníci pracovat s integrovanými čipy, anebo mnohem pravděpodobněji s čistě softwarovým modulem.
Základní funkce karet SIM ve formátu nano (Subscriber Identity Module) jsou shodné s jejími předchůdci. Obsahují šifrovací elektroniku a sériovou komunikaci s rychlostí 9600 baudů. Standard GSM počítá s existencí výměnného modulu ve všech čtyřech stávajících formátech karet SIM. Ten úplně nejstarší má velikost kreditní karty. Druhý – mini - dnes patří k nejrozšířenějším, tj. jde o běžnou velikost karty. Třetí je spojován s označením micro. Všechny doposud uvedené formáty mají stejné rozložení elektrických kontaktů v ploše a stejnou velikost čipu. Čtvrtá varianta s přídomkem nano však již pracuje s odlišným návrhem a pozicemi dotykových ploch.
Karta SIM vedle šifrovacího čipu obsahuje i kopii unikátního klíče přeplatitele/uživatele služby. Druhou kopii využívá autentizační server mobilního operátora. Autentizace slouží k ověření pravosti uživatele. Zatímco k prolomení šifrovacího mechanismu již v minulosti došlo, autentizaci zatím nikdo obelstít nedokázal.
Karty SIM formátu nano jsou i tenčí než jejich předchůdci. Jejich tloušťka se snížila na 0,67 mm. Funkcionalitu výrobci nijak zásadně neměnili, ani nenavyšovali. Pouze umožnili přímou komunikaci s hardwarem rozhraní NFC (Near Field Communication) a odpadla potřeba vyšší voltáže pro zápis nebo programování čipu. Historicky se o přidání nových funkcí (například GPS, datového prostoru nebo akcelerometru) pokoušeli, ale vždy je limitovala přenosová rychlost 9600 baudů. S ní by přenos 4 GB dat z karty SIM trval zhruba měsíc. Navíc všechny aditivní funkce převzaly samotná mobilní zařízení a z karty SIM se stal skutečně jen nástroj pro identifikaci uživatele, případně alternativní úložiště kontaktů. Zatím přežívají i některé dodatečné aplikace typu bankovnictví, ale vývojově jde o slepou větev.
V současných přístrojích již karty SIM nemají velké opodstatnění. Technicky by je mohly nahradit jednoduché programy, které by figurovaly v pamětech ROM samotných přístrojů. Jejich opuštění však brání stávající podoba standardu GSM a také legislativní překážky.
