Organizace International Engineering Task Force letos v létě označila protokol HTTP 2.0 nebo i HTTP/2 za připravený pro implementaci. V současnosti dokončuje jeho specifikaci. Za HTTP 2.0 stojí do značné míry experimentální počin společnosti Google v podobě protokolu SPDY, čtěte >>speedy<<.
V rámci projektu Chromium, jenž zastřešuje společnost Google, byl vyvinut experimentální síťový protokol SPDY. Nejde o náhradu stávajícího HTTP, ale o jeho inovaci. Cílem vývojářů bylo zejména zrychlení načítání webových stránek. A to se evidentně podařilo, neboť testy v prohlížeči Chrome ukázaly, že se zobrazování stránek zrychlilo o 24 až 44 procent. Protokol SPDY využívá vyšší kompresi a multiplexovaný přenos obsahu na základě požadavků HTTP v několika streamech nad vrstvou SSL. Zvyšuje tak efektivitu spojení TCP.
SPDY se sice z pochopitelných důvodů stal doménou internetového prohlížeče Google Chrome, ale dnes jej již využívají i konkurenční aplikace Opera, Firefox nebo Internet Explorer. Spojení je ovšem podmiňováno implementací protokolu i na serverové straně, což se minimálně v případě webových serverů stalo standardem.
Protokol SPDY nabízí několik povinných a nepovinných funkcionalit. Do první kategorie patří multiplexované spojení, priorita dotazování (zamezí nedostupnosti potřebných dat při problematickém spojení) a komprimace hlaviček. Mezi nepovinnými funkcionalitami jsou mechanismy server push a server hint. V rámci prvního server sám odesílá data klientovi, třebaže je ještě nepotřebuje. Server hint zase prohlížeč informuje o potřebných datech, což zrychlí další stahování, resp. vlastní dotazy.
