Již před třemi lety přišli vědci z Edinburghské univerzity s návrhem nového bezdrátového standardu pro komunikační sítě. Nese jméno Li-Fi a patří do širší rodiny technologií VLC – Visible Light Communication. Projekt D-Light realizoval edinburghský Institut pro digitální komunikaci v letech 2010 až 2012.
V říjnu 2011 vznikla organizace Li-Fi Consortium, jejíž členové si dali za cíl propagovat možnosti světelných přenosů a překonat tak limity běžně využívaného rádiového spektra. Aktuálně technologie VLC dosahují přenosových rychlostí až 1,6 Gb/s. Navíc, nevyžadují přímou viditelnost mezi vysílačem a přijímačem.
Jak světelný přenos funguje? Základem řešení jsou žárovky LED. Na ně směřují data, přičemž vysílání má podobu velmi rychlého blikání. Konkrétní hodnota pro vysokorychlostní přenos hovoří až o jedné miliardě zhasnutí a rozsvícení za sekundu. Běžné úsporné žárovky probliknou 10 až 40 tisíckrát za sekundu. Přijímačem je malý fotoaparát, resp. zařízení se světlocitlivým čipem. Ten signál přijme a dojde k jeho dekódování na bitovou úroveň.
Světlo je stejně jako rádiový signál pouze elektromagnetickou vlnou. Pracuje ovšem na 100 tisíckrát vyšší frekvenci a proto je viditelné. Současně tedy nabízí i výrazně vyšší přenosovou kapacitu než běžně licencované a užívané rádiové spektrum. Omezení jsou však jasná. Technologie funguje pouze v dohledové vzdálenosti, nesmí být rušena jinými zdroji světla na podobných frekvencích a nedokáže prostoupit stěnou. Velmi podobný handicap však budou mít i vysokorychlostní sítě Wi-Fi. Ty využívají velmi vysokou frekvenci, která ovšem nenabídne průchodnost stěnami ani velký dosah.
